Software na přání: co přináší (a co brzdí) generativní UI

Krásný den, vítejte u dalšího dílu podcastu Coffee Break s Filipem. Doufám, že pijete taky něco dobrého, já tady mám tématicky opět dobrou kávu, opět vinem hrničku pro ty, co koukáte s obrazem. A v dnešním díle bych se chtěl podívat na téma generativní UI, generativní uživatelské rozhraní. Use Interface, UI, uživatelské rozhraní, to je vlastně pojem, který popisuje tu část aplikací, kterou uživatel vidí se, kterou interaguje.

Takže když máte mobilní aplikace, webový aplikace, tak to UI, to je vlastně to grafické, co ten uživatel vidí, na co kliká, z čeho čte ty vlastně data. No a generativní UI přichází s tou prymisou, že bychom nemuseli tady s to uživatelský rozhraní programovat dopředu, jako to děláme dnes, ale uživatel by vlastně si mohl zadat to, co chce a jemu by se to uživatelský rozhraní generovalo podle toho, jaký data chce vidět, jak je chce vidět a jak je třeba chce kombinovat. My jsme dřív jako programátoři tomuhle se snažili tíhnout nebo spíš jako řešit tady ten problém tím, že jsme uživatelům v našich aplikacích umožňovali tvořit různý dashboardy, což je nějaká stránka, kde uživatel si může třeba různý dlaždice poskládat jak chce, případně má nějaké možnosti přidat nějaké bidžety, což je prostě zkrátka nějaký předefinovaný zobrazení data, ale uživatel má aspoň nějakou možnost si ty věci na té obrazovce poskládat, jak chce, vyházet to, co nechce vidět, a naopak si třeba přidat nějaké externí pluginy nebo widgety, který zase nějaké data zobrazují. Je to podobné jako na iPhoneu nebo na Androidu, tak právě jsou widgety buď to na domovský obrazovce nebo na zamakací obrazovce a umožňují vám určitou míru kustomizace.

Takže ta snaha o to, aby ten uživatel měl svůj kustomizovatelný zážitek tam byla vždycky. akorát technologicky nic lepšího než takovýhle custom widgety, tak vlastně nedávalo úplně smysl. Nicméně teďka přichází umělá inteligence, přichází wipecoding a tyhle ty možnosti se najednou strašně zvedají, protože ať wipecoding má jako různý limitace a chyby, tak jedna z věcí, na co z mýho pohledu je extrémně skvělej, tak je právě generování toho frontendu. To je vlastně to uživatelský rozhraní, to, co uživatel vidí.

Protože Pokud se bavíme o nějakých jednoduchých pohledech, tak tam nemusíte řešit nějakou složitou datovou architekturu, nějaký persistency dat, zálohy, jak ty data tečou. Zkrátka, když to porovnám s tím backendem, což je ta serverová část, to je to, kde se ty data zpracovávají, kde se dělá veškerá ta magie, tak si trochu tvrdí, že na frontendu se dá napáchat méně škody. A tím pádem i vlastně ten přístup toho vapecodingu, kdy opravdu nekoukáte na ten kod a necháváte AI generovat to uživateleřský rozdarení, podle mě na tom frontendu dává mnohem víc možností a je zkrátka víc benevolentnější. No a ta premise generativního UI není o tom, že vy si na vapecodíte dopředu něco, co byste chtěli vidět, to je řekněme takový předvoj toho, ale je to spíše o tom, že vy vlastně na tom webu budete mít to rozhraní, kde si povídáte, tak budete mít buďto nějakého, řekněme, chatovacího asistenta, nebo nějakej jiný interfejs, nějaký jiný rozhraní, jak zadáte ten příkaz, no a to uživatelský rozhraní vám bude vygenerovaný namíru podle toho, co vy chcete.

A není to tak, že byste vlastně jako museli zadávat, teď mi vygeneruj dashboard, kde bude tohle, tohle, tohle. Tomu já říkám spíš jako wipecoding. ale je to spíš o tom, chtěl bych vidět, řekněme, ubytování kolem sjezdovek, který je do XY peněz. A ten program, nebo řekněme, ať už je to prohlížeč, nebo jakýkoliv jiný program, kterýho se tak jako ptáte, tak využije tu AI samozřejmě, aby získala ty data, ale potom implicitně sám vlastně jako sestaví to uživatelský rozhraní, aby vám to co nejlíp odprezentoval.

Tohle je jako skvělý příklad například prohlížeč Google Disco. On je velice experimentální, já jsem se snažil dostat do toho waitlink listu, ale bohužel se mi to úplně nepovedlo, zatím musel jsem vyplnit takovou dlouhou přihlášku, proč bych zrovna tam já měl bejt a zatím nepřišla pozvanka, takže bohužel, ale minimálně z těch videí a z těch vlastně jako produktových popisků, tak je přesně vidět ta premisa toho kreativního UI, kde vy vlastně do toho prohlíčeče přijdete, a řeknete, chci vidět, nebo hledám cestu někam a chtěl bych najít body zájmu, zároveň chci vědět, jaký bude pod té cestě počasí a nejdi mi ubytování podle té cesty. No a místo toho, abyste to jako v klasickém, řekněme, čatovacím asistentovej dostali vlastně jako pod sebou v textový podobě, tak to dostanete vlastně v tom UI. On vám vykreslí nějakou mapu, můžete si tam přepínat dny podle počasí, uvidíte ty piny na té mapě, kde vlastně ty jednotlivé místa jsou.

A to je za mě jako naprosto skvělý přístup, já když si vzpomenu typický problém, hledal jsem teďka do Itálie na ližování, vlastně jako ubytování, který bude pod dolníma stanicema zjezdovek. Spoiler alert, nic rozumně dostupného když hledáte, ne úplně dopředu nenajdete, ale to sem úplně nepatří, nicméně Chtěl jsem právě vidět ty ubytování vedle těch spodních lanovek. No a problém byl v tom, že já jsem musel přepínat mezi OpenSkyMap, kde jsou mapy areálu a těch jednotlivých bleků a těch jednotlivých dolních stanic, a pak přepínat na Airbnb, Booking a další weby, abych se na to mohl podívat. A jasně, třeba mapy to ještě taky, Google mapy to umějí agregovat do jistý míry, ale nejsou tam ty skimapy, nejsou tak jako dobrý jako v těch opensky data.

A vlastně, Ta moje myšlenka je taková, že já jsem byl takovej uživatelský spojovník, takovej lidský propojovatel těch dat, což já vlastně jako nechci, protože já bych ideálně chtěl, abych právě třeba přes ten prohlížeč Google Disco mohl říct, chci vidět ubytování z Airbnb a z Bookingu tady na té mapě, jak je OpenSky map, kde jsou vykreslené dolní stanice Lanovek. A vlastně bych dostal tady ten výsledek a viděl bych rovnou ty ubytování a bylo by to pro mě mnohem, mnohem jednodušší. No a já jsem si samozřejmě něco podobného mohl udělat vlastně jako s wipecodingem, ale tady to by bylo mnohem příjemnější. Před tím wipecodingem strávil bych na tom nějaký čas, protože se musíte napojit na ty služby bookingu, Airbnb, OpenSkimMap, ty jsou jako v pohodě a musíte si to vykreslit, oddebugovat a zkrátka jako strávíte na tom pár hodin.

No ale já ten research nechtěl dělat pár hodin, mně jako stačila hodina a vyresearchoval jsem si to sám. Takže jako Za mě to generativní UI vlastně jako trošku vyplňuje tu mezeru mezi tím, kdy něco si můžu navipe kodovat, protože to budu používat vícekrát a dává mi smysl do toho investovat ten čas versus to, chci to teďka jednou prostě. Chci to teďka podívat se na to a pak už zase budu chtít třeba trošku jiný zobrazení. Jo, například my jsme v jedný epizodě v podcastu mluvili o jednorázovém softwaru, tak vlastně tohle krásně zapadá do tý myšlenky toho jednorázového softwaru a jde to ještě po ten krok dál, že to není vyloženě software jako v tom smyslu, jak my ho známe, že my si řekneme, že chceme software, ale je vyloženě jako vytvořenej na základě toho požadavku.

Anthropic měl ještě zajímavý experiment Imagine with Claude, který šel vlastně jako podobným směrem, ale oni tam vlastně jako využívali nějaký mnohem efektivnější metody vykreslování toho uživatelského rozhraní. Protože zase jo, my vykreslujeme to uživatelské rozhraní tím stylem, že vlastně jako to děláme jako program, jo. A to znamená, že musíte naprogramovat tu webovou stránku nebo tu mobilní aplikaci a potom ten uživatel tam kliká, musíte mít předefinovaný ty workflows. Mě zaujala myšlenka, to teda není z Imagine with Code, protože tam to byl nějaký jako hybrid, tuším, že?

Ale zaujala mě i myšlenka, že pokud bychom dokázali udělat jako videogenerátory extrémně levný a extrémně rychlý, tak vlastně co by nám bránilo udělat uživatelský rozhání takovýhle jednorázový programy pomocí něčeho takovýho. A nemyslím úplně, že na všechny use cases by to bylo dobrý, ale v nějakých případech by to taky nemuselo být špatné řešení. Místo toho využívat nějaké přístupy programátorské, tak vygenerovat to u UI, řekněme jako video nebo nějaký obrázek. Uživatel tam klikne a pak se mu to jako přegeneruje.

Ale to už je podle mě hodně, hodně scifi a možná až jako šílená myšlenka a vidím tam jako tisíc a jeden problém. Ta výhoda toho klasickýho programu, který se vlastně jako může vygenerovat i on demand, je ten, že je víc deterministický než to video, protože vy prostě to můžete poskládat z nějakých jako komponent, knihoven a zkrátka dát to jako dohromady. A tady já vidím třeba jako tu nejbližší budoucnost, co se týče toho generativního UI. Vidím jí jak v těch prohlížečích, jako je Google Disco, tak i třeba v nějakém softwaru, kdy posuneme zase ty naše dashboardy, o kterých jsme se bavili, který si můžeme přizpůsobovat těma dležděcima za kousek dál.

že by jsme vlastně měli, řekněme třeba nějakou dlavždice a teď jako pomocí wipecodingu, vy si do nich naprogramujete to, jak zpracovat ty data, že řekněme, že ta firma vám dá jako ten přístup tady, máte vaše data, třeba vaše transakce, teď si naprogramujete tady ten widget, jak budete chtít, aby vypadal. A zase jako dneska, už to jako dél jsou firmy, který vlastně vám umožňují si naprogramovat vlastní pluginy, který to vlastně zobrazají, ale díky tomu generativnímu UI a webcodingu, tak byste mohli vlastně tady toho využít. A podle mě se jako strašně mícha a slívá, a já to pocitňuji, jak o tom teďka mluvím, ten pojem toho jako vibecodingu, kdy si vytvoříte ten vlastní software a toho generativního UI, který je vlastně jako generovaný na základě toho, co vy chcete. A jsou prostě zkrátka oblasti, kde dává smysl jedno a kde dává smysl druhý.

Pojďme zpátky ale k tomu generativnímu UI, k tomu jako true generativnímu UI, kdy vlastně jako vy se ptáte na nějaký otázky, dostáváte třeba hlasovou nebo textovou odpověď a k tomu se vám generuje tohle podporný UI. Já si myslím, že aby se tohle stalo, tak by to byla jako velká revoluce i pro ty firmy, který dneska existují, protože ty firmy dneska jsou vlastně, řekněme, jako propojovatel s tím reálným světem. Booking, AirBnB, rezervační systémy na restaurace, jako je Volt, Foodora a další, tak vás vlastně jako propojujou s tím reálným světem a poskytujou vám na to ještě to uživatelský rozhraní, tu uživatelskou zkušenost. No a teďka je otázka, myslím si, že do budoucna víc a víc bude u těch firm záležet, aby měli ten přesaz do toho reálního světa, protože ten wipecoding do jisté míry bude, nechci říct nahrazovat firmy, který jsou čistě softwarový, ale bude jim hodně konkorovat, protože lidi budou chtít víc customizovatelný řešení na míru, ale o tom třeba někdy příště.

ale myslím, že ten význam toho propojení do toho reálního světa bude extrémně důležitý. A je otázka, jestli ty firmy se budou chtít vzdát těch vlastních uživatelských rozhraní. Přijměme teď na chvíli myšlenku, že technologicky jsme ten problém generativního UI vyřešili a jsme schopni generovat uživatelský rozhraní takhle rychle, velice lemně a na požádání. Přijmeme tuto myšlenku.

A teď je otázka, jestli firmy budou chtít vlastně jako poskytovat ty svoje surový data a vy si s nima dělejte, co chcete, a nebo vás se budou pořád snažit lákat do toho svého uživatelského rozhraní, protože to jejich uživatelské rozhraní není dělané náhodně. je jasně přizpůsobený té nejlepší uživatelské zkušenosti a tak dál, ale primárně je optimalizovaný na ten, řekneme, jako nákupní proces, upsell, nebo něco podobného, aby vám ty firmy ty věci vlastně jako prodaly efektivně a jako tak, jak chtějí. Protože ne vždycky třeba všechny firmy vydělávají na tom hlavním produktu. Třeba Ryanair, jo, prodá letenky, ale ta letenka není ten hlavní zdroj příjmu a Rainer jako velice potřebuje, aby doprodal i další vlastně jako ty věci, který navízí jako přídavky, to znamená výběr místa, větší zavazadlo, pojištění, auto v té destinaci atd.

No a Vy když vlastně na jednoho Ryanairu seberete to uživatelský rozhraní, který on si může zpravovat a může si ho nastavit, jak chce, aby vás tím jako provedl, tak v tu chvíli vlastně on přichází o velkou moc nad tím, jak vás přesvědčit, abyste si tyhle přídavky koupili, protože představte si, že Ryanair otevře API, Pro váš prohlížeč se na to vždycky napojí, zobrazí hoem Reiner letenky a vy řeknete, hele, já prostě nikdy nechci kupovat tyhle Tiedony, tak to dej pryč. On to dá pryč, Reiner už najednou nemůže zkoušet nějaký delší marketingový triky, nebo nějaký delší skoro někdy podlý taktiky, jak vám něco prodat, ale v tu chvíli vy prostě jste odřízli tady tu moc, kterou má. Že já si myslím, že i pokud se nám podaří jako vymyslet to technologické řešení, tak ne vždycky firmy budou ochotné otevírat ty své data. Protože ta existence toho generativního uživatelského rozraní, tak ne 100%, ale aby bylo tak efektivně, jak jsem třeba popisoval s těma sjezdovkama, tak jako závisí na tom, že ty firmy ty data efektivně přístupněj tomu nástroji, který vám to generativní UI tvoří, protože pokud nebude otevřené API, nebudou ty data zkrátka dobře přísuny, tak ten nástroj bude mít jako velice těžký to, aby ty data vydovoloval, zobrazil vám je tak, jakoby vy chcete, jak vy potřebujete.

Takže opravdu si myslím, že to nebude tak jako jednoduchý a rychlý Jako ta adopce, že zkrátka i když se to technologicky podaří vyřešit, což technologicky zase je tam jako spousta velších problémů. Výkon, determinističnost, samozřejmě nějaká jako delší spolehlivost a chybovost jako těch programů, halucinace těch modelů. Takže těch potenciálních chyb tam je spousta. Takže myslím, že ta adopce bude velice pomalá.

Zároveň vidím ty experimenty a ty snahy to tam posouvat. A já si myslím, že víc a více se budeme dostávat do toho, kdy my budeme mít možnost si dělat ten software podle toho, jak my potřebujeme pro ten náš use case. Protože do posud my jako lidi jsme se přizpůsobovali těm firmám, nebo respektive těm nástrojům, který používáme, podle toho, jak byly navržený. A jsem tam, jsme dělali se nějakou automatizaci, ale já jako cítím ten tlak od lidí jako opačným směrem, že najednou chceme víc a víc tý přizpůsobyvitelnosti, protože vidíme ty možnosti toho vibe codingu a dalších věcí a každej se jako namlsal a najednou bychom to chtěli i od těch jako firm a jde to podle mě v ruku v ruce s tou změnou mindsetu, že já dneska Už nekoukám, jaký nástroj, jak jako využít efektivně, ale spíš, jak ty nástroje popropojovat a jak si jako zjednodušit to, co dělám, a jak to co nejvíc jako zautomatizovat.

No a samozřejmě ty uzavřený systémy, který mají nějaký vlastní UI, ale neposkytují mi jenom ty surový data, tak jsou pro mě obrovskou překážkou. Takže, když to schrnu, sečteno, potrženo, za mě extrémně skvělá, zajímavá myšlenka, strašně by se mi líbilo chatovat si s tím asistentem, on mi na základě toho generuje to uživatelské rozhraní, co já chci, nebo možnost si tvořit ty vlastní pohledy, tam zase přelejváme spíš do toho wipecodingu. Ale zkrátka, tahleta budoucnost toho jednorázího softwaru si myslím, že je extrémně zajímavá. Výzkumníci mají před sebou obrovský překážky, co se týče toho výkonnostního pohledu.

Zkrátka, aby to generování toho UI bylo rychlý, efektivní, málochybový, drželo se nějakých constraints, který tomu dáme, aby zkrátka i ten běžnej uživatel, který vlastně o programování a UI nic neví, tak aby dostával dobrý výsledky, no a pokud se tohle bude jako, nebo pokud se tohle podaří překonat, tak je tam samozřejmě jako ta delší obrovská otázka a to je toho jestli ty firmy to budou chtít adoptovat a buď to to nebudou chtít adoptovat a nebo budou muset trošku jako uhybnout z toho svýho jako business modelu a nějakým způsobem hledat delší cestičky, jak absolovat těm lidem ty věci ve chvíli, kdy to jejich UI, ta jejich webová aplikace, nebude ten hlavní jako zdroj přístupu, který mají. A těch možností je tam spousta, jsou tam různý jako mikrotransakce pro ty agenty a další jako věci, takže bude strašně zajímavý sledovat celou tu ekonomiku kolem toho, jak se bude vyvíjet. To je za mě všechno, budu rád, když na YouTube v komentářích rozvineme diskuzi, nebo na Discordu, kde je takový interaktivnější Discord AI, srozumím, můžete se připojit, je to úplně zadarmo. Za mě je to zajímavý téma, strašně mě zajímá váš názor, jak se na to koukáte a jestli byste něco takového jako chtěli, nebo kde vidíte třeba možný další překážky.

Tohle bylo ode mě všechno, já se jmenuji Filip Oborník z projektu AI s rozumem. Mějte se krásně, budu se na vás těšit u dalšího dílu podcastu Coffee Break, nebo u mě na YouTube na kanálu AI s rozumem, případně u nás na Discord komunitě. Mějte se krásně.