AI měla šetřit čas. Tak proč pracuji víc než kdy předtím?

Krásný den, vítejte u dalšího dílu podcastu Coffee Break s Filipem. Doufám, že pijete taky něco dobrého. Já tady teda dneska nemám kávu, mám tady vodu. A to jednak proto, že jsem měl už spoustu kofeinu dneska, ale zadruhý taky, že si myslím, že k tomu tématu, co chci dneska provírat, se to trošku víc hodí.

Protože kofein tak je stimulant, že jo, snaží se z nás vymačkat trošku víc té energie. No a já bych dneska spíš chtěl probrat takový filozofičnější téma a spíš to vlastně pojmout, chtěl jsem říct jako skupinou terapii, ale spíš jako moji terapii, že tak nějak jako budu povídat svoje pocity a zároveň třeba vy se v tom najdete. To co chci dneska. popisovat nebo o čem mluvit, tak souvisí s tím, že ten slip umělí inteligence je o tom, že nás bude dělat efektivnější, bude za nás řešit rutýnní úkoly, pomůže nám v té práci a zkrátka, že nám ušetří čas a my tak budeme mít čas třeba i na jiné věci.

A já mám pocit, minimálně jako za sebe, ale nevím, třeba to cítíte podobně, že Tím, že tady máme AI, tak všechny tyhle sliby jsou vlastně jako pravda, ale na mě to má ten opačnej efekt. Já kvůli tomu, kde jednou jsem schopen tvořit víc věcí, tvořit je rychlejc, tak vlastně jako pracuju a dělám víc věcí, než kdy předtím. A vlastně jako na mě ta umělá inteligence má vlastně ten opačnej efekt, že vlastně to FOMO, ten Fear of Missing Out, to znamená to, že to všichni dělají, vidíte na LinkedInu, Twitteru, YouTubeu, jo všude, že lidi nasazují umělou inteligence na všechno možné, všechno možné jako automatizují, tvoří si vlastní agenty, apky atd. tak najednou tady ten pocit toho, že mi něco utíká a že musím držet ten krok, tak mě vlastně nutí mnohem víc pracovat, než kdy předtím.

A to je vlastně nad čím bych se chtěl dneska zamyslet, jaký to má efekt, pojmu to právě takovou trošku skupinou terapie, že věřím, že se v tom spousta z vás najde, tak nějak se nad tím zamyslet a zkusit si utříbit vlastně myšlenky, jakým způsobem tady to řešit, aby se z toho člověk zkrátka nezbláznil. První věc je to, že my díky umělé inteligenci jsme schopní tvořit mnohem víc věcí než kdy předtím. A pokud jste takovej kreativní člověk, generalista a chcete dělat věci, tak najednou se vám obdvírá obrovský spektrum možností, které vy můžete dělat. A to je super, ale zároveň se snižuje ta bariéra toho vstupu.

A s čím já se potýkám je, že realizovat nějakou jednu věc je na jednou mnohem jednodušší. A tím pádem já si řeknu, super, to dává smysl, jdu to dělat. A v tu chvíli si těch věcí naberu spoustu. A být díky AI, tak já jsem schopnej to doručovat, jsem to schopnej dělat, tak ale ta mentální zátěž je za mě mnohem větší než dřív.

Dřív, když jste něco chtěli vytvořit, tak jste museli na spoustu věcí čekat, nebo měli jste tam i takový ty jako manuální činnosti. Takovou tu práci, kterou my se vlastně snažíme automatizovat, takový to vyplňování nebo sestavání nějakého dokumentu, připravování osnovy, prezentace. zamýšlení se nad business plánem atd. Zkrátka všechno tohle trvalo čas, bylo potřeba si na to v klidu sednout, dohloubky nad tím přemýšlet, zadat to třeba někomu dalšímu, čekat na jeho výstup a zkrátka celý ten proces byl vlastně extrémně dlouhej.

A to mělo za následek minimálně u mě dvě věci. Spousta věcí se odložilo, nebo se řeklo, že se teďka nevyplatí, protože to zkrátka mělo velký časový náklady, což se dá přetransformovat na ty finanční náklady. A druhá věc je, že ten proces jako takovej, když už jsem se rozhodl, že ten projekt nebo něco budu dělat, tak měl mnohem delší vlastně ten časový horizont. A tím pádem i ta práce mohla být klidnější.

Člověk neočekával, že tady to dokupne za dvě hodiny. Ale dnes, když máme všechny ty nástroje, AI agenty, chatovací asistenty, a delší nástroje, tak minimálně já mám ten pocit, že na jednou způsob stavěcí mi musí zabrat jako málo času. Chci sestavit myšlenků na video, tak jako dřív, tak bych si nad tím dal prostě x hodin času, ale dneska díky AI, tak jsem schopnej to vystřelit jako velice rychle. Zároveň chci připravit nějakou jednoduchou aplikaci, nějakou webovku.

Tak jako dřív člověk si v klidu udělal ty wireframy, design, pak se to jako nakódilo. A dneska už prostě jako ten instantní výsledek dostává od ET AI. Případně jako instantní, tak myslím prostě třeba 20 minut, 30 minut, než se na tím jako zamyslí. a nemusí čekat třeba na nějakého kolegu, který to doručí.

A to mě vede k té věci, která si myslím, že je na tom nejvíc vyčerpávající. A to není nutně to, že mám spoustu věcí, spoustu projektů, které musím realizovat, ale to neustálé přepínání kontextu mezi nějakou jednou činností, druhou, třetí, čtvrtou. Za mě často se mi děje ta situace, že něco zadám agentovi a teď on to bude chroupat 20-30 minut. A já těchto 20-30 minut tak nechci čekat, než ten agento schroupe, takže jdu dělat něco jiného.

Zadám nějakýmu jinému agentovi něco, nebo jdu vyřešit e-maily, komentáře nebo něco. Případně něco doprogramovat. Ale zkrátka, paralelně si na jednou rozjedu několik věcí na jednou. A to je naprosto super pro nějakou efektivitu, ale poslední dobou na sobě pozoruji, že tu neustálé přepínání, svičování kontextu je extrémně mentálně náročné.

To znamená, že přepnout svůj kontext na něco jiného a pak se zase vrátit, tak mi dává zabrat. Cítím u sebe, že jako po tom, kdy vlastně využívám naplno AI třeba během celého dne, tak jako v půlce dne už jsem fakt jako unavenej. A pak jako večer taky. A není to takové to, že si člověk řekne, hele, teď tady mám prostě jeden velký úkol, dám si tady na něj půl den, celý den a budu ho dělat.

A dřív se toho prostě jako dělali a věnovali se jenom tomu. A byť to byl třeba jako náročný úkol, tak se člověk byl schopnej dostat do toho flowu a řešit tu jednu danou věc ve stejném kontextu. A teď, abych já nečekal na toho agenta, než on to udělá, tak mám tu tendenci mu něco zadat, pak ji dělat něco jiného. A člověk řeší paralelně víc věcí.

A cítím na sobě, že ten na mě vystváří takový stresový element, že pořád musím přepínat ten kontext, což je mentálně extrémně náročný. Není to jen o přepínání kontextu, ale je to i o tom, že člověk, mám pocit, už trošku ztrácí tu část, kterou se všichni snažíme automatizovat. Ono to dává smysl. Nějaké převedení do prezentace, vyladení toho obsahu.

Takové dílčí věci, kde jste si udělali těžkou práci, já to dám na příkladu workshopu nebo prezentace, ale dá se to vztahnout na cokoliv. Tak vy jste si jako dali nějaké téma, teď jste nad tím přemýšleli, odvedli jste tu těžkou práci, vymyslet tu strukturu, tu osnovu. A vlastně pak následovalo to, že to musíte převízt do těch Google Slides nebo do ničeho takového, teď v klidu to tam vyplnit, nastavit design. A vlastně, byť to bylo víc práce, tak aspoň z mého pohledu je, že si člověk u té druhé části trošku odpočinul mentálně.

On pořád tu práci dělal, ale mentálně nemusel přemýšlet nad tím, co pořád něco rozhodovat, nebo tuto strategii. Prostě už to bylo, že na ty převedení do té prezentace se řád na hodinku trošku vypnul a už to byla taková upičí práce. A byť to vlastně jako trvalo díl, tak ale mám pocit, že tím se člověk zase trošku jako donabil a byl pořád v jednom kontextu a potom vlastně jako nemusel, nebo nebyl tak jako unavený. A díky AI, tak pokud jí člověk používá jako nějak efektivně, tak vlastně se dostává do bodu, kdy je takový jako manažer, zadavatel, strategický architekt, směřovatel, říkejme tomu, jak jako chceme.

Ale zkrátka dostává se do té roviny, že pořád něco někdy musí rozhodovat, pořád musí něco kontrolovat, nastavovat tu strategii, ten cíl tomu agentovi. A pak ta dílčí exekutiva také na něm. Já vím, že tohle je náplň různých CEO pozic a dalších, takže neříkám, že to není vyřešený problém, jenom to popisuju z pohledu toho člověka, který někdy takhle velmi leadershipový pozice nedělal, byť jsem měl třeba nějaký menší tým, ale neměl jsem nikdy to, že bych byl jenom rozhodovatel. Měl jsem vždy tu exekutivu a další věci.

Vnímám, že tohle je pro spoustu lidí, vlastně včetně mě, velice náročný a těžký shift, dostat se do rozhodovacího modu, kde vy jen celý den rozhodujete ty věci, směřujete ty věci, ale neděláte ty dílčí věci, které si člověk třeba trošku u nich odpočine. A... Takže to je takovej můj struggle, takový to, s čím teď bojuju u AI a snažím se nad tím přemýšlet různými směry, jak tady tu věc eliminovat. Jedna věc je, že se pochopitelně snažím seskupovat úkoly, které dávají kontextově víc smysl a dělat je na jednou, takže byť Třeba používám víc agentů, tak se ale nesnažím v jednom programovat, v druhém řešit úplně jiný projekt, ve třetím vymýšlet náměty na video, ale snažím se bejt v tom jednom kontextu.

To znamená, že třeba nevím, řeším nápad na tady YouTube, já i srozumím video, Tak během toho, když ten agent pracuje na nějakým nápadu, tak třeba vymýšlím ještě další nápad na nějakou epizodu, nebo jdu odpovídat na komentáře. Ale zkrátka snažím se minimalizovat náročnost sviče kontextu, abych zůstal v nějaké jedné doméně a byť používám i AI nástroje a agenty paralelně na víc věcí, tak ale zůstávám v té jedné doméně. Tak to je za mě takovej první krok, Druhý krok pak je, že se snažím, a já už jsem na to dělal vlastně jako předchozí epizodu Coffee Breaku, ta změna z reaktivní na proaktivní AI, takže se snažím spoustu věcí delegovat na AI agenty aby je za mě dělali proaktivně. , co se tam novýho děje.

Potom mám agenta na novinky, potom mám agenta, který mi sleduje, co dělají ostatní tvůrci, jak se jim daří. A zkrátka, Vlastně snažím se s té umělý inteligence nedělat jenom moje prodloužený ruce, ale dělat z nich vlastně jako rovnocený kolegy. A teď rovnocený nemyslím, že by měli ty rozhodovací pravomoce, ale zkrátka, že by to bylo stejné, jako kdybych to zadal kolegovi, hele, tvoje práce je dělat jako hlídat to, co je teďka trendy a navrhovat mi témata, tak abych já nemusel si vždycky říct, hele, teďka to půjdu udělat a musím se na to alokovat čas, ale aby mi to přišlo jako nějaká zpráva, já jsem si ji mohl věnovat. To je to A, to znamená nějaký proaktivní AI, to si myslím, že je jako velice skvělá věc, já na to používám OpenCloud, teďka Coworkmanově, jako schedule ty vtázky, má ty dispeče, to znamená, že když to můžete ovládat z telefonu, tak to může být taky jako delší cesta a s tím, Tím úzce souvisí to, že vy potřebujete nějak tyhle úkoly nebo reporty k sobě dostávat.

Já jsem zvolil dvě varianty. První je, že mám Discord. To znamená, že ten agent mi posílá do Discordu do oddělených kanálů reporty. Takže mám oddělený report na research nějakých topiků na videa a konkurence.

Potom mám oddělený kanál na novinky. Potom mám oddělený kanál na prostě spoustu dalších věcí. A ta výhoda je to, že já to můžu řešit asynchronně. Takže já pak jako přijdu a mám, řekněme, nějaký blok, kde prostě teďka řeším AI s rozumem.

Jdu se podívat, co mi ten agent na shromážd dělal, jdu si zaplánovat videa, připravit si je. Už je mám třeba jako rozpracovaný trošku, nebo to zadám agentovi, aby to rozpracoval. Ale vlastně jakoby To, co ten agent udělal na pozadí v různý časový okamžiky, tak já se k tomu přijdu najednou a snažím se to udělat jako jeden díl či celé práce. Takže to je jako první věc.

A druhá věc je, že se pak snažím konsolidovat ten context management. To znamená, aby ti moji agenti tak měli jeden jako zdroj pravdy. Já používám teď nástroj Notion, ale nemusí se to nutně omezelat jenom na tom, můžete používat Obsidian s nějakým synchronizací mezi zařízením vám, můžete používat Google dokumenty nebo něco takového, ale mně se ten Notion zatím osvědčil, protože v tom Notionu je možný nejenom dělat poznámky, ale dělat si i kartičky, které si můžou přesouvat mezi v tom kanbanu. To do in progress, review a tak dál.

A mám tam i prostě svoje CRM a další věci. A snažím se tam mít na jednom místě, kam ten agent má přístup. A ten můj ultimátní cíl je, kde ještě teda nejsem, tak chci mít možnost z jakýkoliv page, v jakémkoliv komentáři toho agenta tagnout, označit. A on by mi provedl tu akci na základě toho, kde jsem ho označil.

To znamená, že by tam byl nějaký listener nebo něco, když se objeví nový označení v Notionu, tak si vem kontext komentáře, vezmi si to, na co reaguješ, nasči si celou stránku a proveď to, co v komentáře ti ten člověk zadává. A ta snaha je taková, abych já vlastně ty svoje agenty mohl řídit přímo z těch nástrojů, který používám. Já vím, že třeba Notion má svoje jako AI agenty, což je super, ale já se snažím vlastně jako nezavírat se do nějakého toolu a platit si ještě další předplatný. O tom bude asi jako delší epizoda a coffee breaku, kdy bych se chtěl zamyslet nad tím, jak strategicky uvažovat nad tím, kdy zvolit už nějaké hotové řešení, s nějakým AI, který je integrovaný vevnitř, a kdy se to snažíte dělat pro sebe a vytvářet si nějaké systémy, které jsou přenositelné.

Do toho teď nebudu zabíhat, ale je to jedna ze strategií, kdy se snažím mít kontext pohromadě, abych s ním mohl dál pracovat. Co pořád trošku bojuju, tak je vlastně to čekání na ty agenty, když je už někde označíte, tak často člověk to chce, aby to měl hnedka, aby dostal tu odpověď co nejdřív a mohl na ní dál navázat, protože budu mít nápad na video, potřebuji něco upravit nebo ještě něco doresearchovat, tak mu to chci zadát, ale chci ten výsledek pokud možno co nejrychlejc, abych si jim pak mohl pracovat. A tohle je věc, kterou jsem zatím nějak elegantně vyřešil. Používám třeba u Cloud Coda to, že jsem si nastavil hook, který mi hodí jako cinknutí, že prostě něco dokončil.

Takže já vím, hele, dokončila si nějaká úloha, tak já se jdu podívat, o co go, a jinak mi to tam svítí. To samé můžete mít v Cloudovi, v Kovorku nebo v kódu. tak tam pak svítějí ty dokončené úkole, které se můžete projít, ale pořád to neřeší to svičování kontextu. Tam jsem to zatím nevyřešil.

Jak jsem říkal na začátku, snažím se zůstat v té jedné doméně. Bude mě velmi zajímat, jak vy to vnímáte, protože já, když mám konzultace s klientama, tak to u nich jako často vnímám, že je tam i ten prvek toho FOMO, toho Fear of Missing Out, a že se jako bojí, že jim něco uteče. Já třeba jsem poslední dobou k tomuhle vlastně jako zaujal ten přístup, že neskouším nástroje hnedka, jak vyjdou, protože je to super, mě to jako strašně bavilo. ale nedovolilo mi to dělat tu svou agendu, kterou normálně mám a dělat vlastně tu práci, která mě živí.

A zároveň to strašně přehlcolo moji hlavu. Takže já jsem si nastavil strategii, že mám toho OpenClubota, který mi posílá novinky, čtu si je, pak se snažím potkávat s lidmi a ptát se jich na jejich usy, jestli co oni používají, protože to se mi osvědčilo, velice efektivní způsob sdílení informací, protože ty lidi už si často prošlapali tu cestičku a už jsou schopní dát konkrétní typy, jak to používat, a ne jenom, hele, tady je nějaký super nástroj, teď ho musíš vyzkoušet. A zároveň se snažím, to už jsem naznačoval, stavět systémy, aby nebyly závislí na nástroji. Já jsem třeba mohl zkusit jednoduše svičnout, To nejhorší, co mi přijde, je dělat, jako zamknu se v jednom nástroji a pak přijde, ale teď tady vyšel novej nástroj, tak já rychle přeběhnu, vyzkouším ho a to mi nevyhouje, tak zase přeběhnu někam jinam.

Zkrátka, tady to svičování je za mě extrémně neefektivní a vlastně to snižuje ten slip té umělé inteligence, že mám něco efektivní a zrychlý, protože najednou vy musíte investovat hromadu času, abyste přešli a najednou to rojko, ten return on investment časovej, tak se jako smazává. Takže to jsou nějaké moje postřehy, nějaký myšlenky. Budu rád, pokud máte na něco z toho nějaký typy, nebo jak to řešíte vy, jak to cítíte vy, když mi dáte vědět do komentářů, buď to na YouTube, Spotify, nebo právě na našem Discordu AI s Rozumem, kde to můžeme diskutovat, protože je to téma, který mě poslední dobou hodně Nechci říct trápí, ale vlastně jo, kdy člověk dělá extrémně moc věcí a cítím na sobě, že je z toho člověk unavenější, než kdy předtím a je mnohem těžší se dostat do flow stavu, to znamená, kdy fakt se soustředím na tu jednu věc a jedu jí a zároveň se víc soustředit, protože jsem zvyklý přepínat tu svoji pozornost mezi spoustou věcí, několika agentů a v tu chvíli i obecně to soustředění mi přijde, že klesá. Takže budu rád, když mi dáte jakýkoliv vaše poznatky, jak to třeba řešíte vy, nebo jestli to třeba pro vás není téma a máte na to nějaký super like, tak budu jedině rád.

A tohle je za mě k této epizodě všechno. Doufám, že třeba jsem vám mohl dát nějaké tipy nebo hinty. které vám třeba pomůžou a pokud ne, tak aspoň třeba, že to zafungovalo nějaká taková skupinová terapie, že nejste v tom sami. Zkrátka tady ten pocit zažívá asi myslím, že jako spousta lidí, co se jako bavím na různých konferencích, takže je to fenomen, který se prostě jako děje a musíme se s ním naučit pracovat.

Díky moc, že jste poslouchali nebo se dívali. Já se jmenuji Filip Oborník z projektu AI s rozumem a budu se na vás těšit u dalšího dílu podcastu Coffee Break na YouTube nebo u nás v Discord komunitě, případně u novýho podcastu Deep Link Show, který děláme s kolegou Jindřichem. který existuje odděleně na YouTube, najdete ho jako deep link show, případně u mě na kanále AI s rozumem tak je přidanej playlist, tak se můžete podívat a můžete se těšit nejenom na ty díly, co už tam máme, které jsou vlastně naše povídání s Indřichem na různý témata ze světa AI a technologií, tak i se můžete těšit na zajímavý hosty, který už teďka chystáme a myslím si, že to bude velmi zajímavý. Já ještě jednou moc krát děkuju za pozornost, díky, že jste se dívali nebo poslouchali a budu se na vás těšit příště.