Jednorázový software: když kód zlevní, mění se mindset

Ahoj a krásný den, doufám, že dneska taky pijete nějakou dobrou kávu jako já a vítám vás u dalšího dílu podcastu Coffee Break s Filipem. Já se jmenuji Filip Oborník z projektu Jaj s rozumem a mým cílem v tomto podcastu je tak nějak polemizovat a přemýšlet nahlas nad různými tématami, který se týkají světa umělý inteligence, technologií a věcí s tím zpětých. A dneska jsem si vybral trofno si tvrdit velice zajímavý téma. To téma se jmenuje Disposable Software, volně přeloženo jednorázový software.

A ta myšlenka je, že vlastně umělá inteligence nám v dnešní době díky tomu, že umí velice levně tvořit nějaké programy, tak umožňuje tvořit software, tvořit programy, které by dřív nedávalo smysl, aby vůbec vznikly. A když to trošku se vrátím do té historie, tak my vždycky, když jsme tvořili nějaké počítačové programy, až už nějaké automatizace nebo něco komplexnějšího, tak vždycky tam probíhala ta úvaha, že jestli se vyplatí tu danou věc automatizovat a nebo jí dělat manuálně. Protože některé činnosti jsou zkrátka jako relativně složitější na automatizaci, ale ušetřejí vám reálně v tom provozu. Když byste dělali ručně, tak vám ušetřejí jenom pár minut třeba denně nebo pár minut týdně.

A v tu chvíli tvořit nebo strávit několik hodin v podobu nějakého softwaru, který vám ušetří dvě minuty týdně, tak vlastně jako nedá vám moc smysl, protože ta návratnost je vlastně extrémně dlouhá. A to znamená, že spousta věcí se vyplatila dělat manuálně. Ale s příchodem umělý inteligence, primárně webkodingu a kodovacích asistentů, tak vlastně ta tvorba toho softwaru se neuvěřitelně zlevnila. Já chci říct, že teďka mluvím primárně o tom jednoduchým softwaru.

Nemyslím teďka nutně komplexní programy a komplexní produkční velký aplikace, ale opravdu se bavím o nějakých jednoduchých, relativně jednoduchých věcech. A tady ta disciplína, tak vlastně jako díky wipecodingu, tak neuvěřitelně se zefektivnila. No a díky tomu, vy jste vlastně schopný vytvořit nějakou automatizaci aplikaci za první bez znalosti toho programování, ale za druhý i jako velice rychle. Že najednou vlastně ty řádky kódu, ten program, tak se stává jako relativně levnou, asi trofnu si říct jako komoditou, že vlastně jako ten program, ty řádky kódu není to, co je drahý, protože dřív to drahý bylo, protože musel to napsat nějakej programátor a ten programátor jako Kvůli tomu, že všichni chtěli software, tak byl placenej velice dobře, byl vlastně drahej.

A to znamená, že každý řádek kódů byl relativně drahá záležitost. Ale dneska díky AI kódovacím asistentům, tak si myslím, že ta hodnota se hodně přelývá od tý ceny toho kódu do těch abstraktnějších řešení. To je takový hodně obecný. Já bych chtěl si to upřesnit.

Ta myšlenka je, že vlastně díky AI kdokoliv, kdo nemá technické znalosti, tak si může vytvořit něco jednoduchého. A takže vlastně ta bariéra toho vstupu se tam hodně stírá. No a zároveň tím pádem ten ceněný skill, nebo to ceněné umění u těch programátorů, tak už není to, že znají často tu syntaxi toho jazyka, to, jak se vlastně píšou ty řádky toho kodu, ale spíše nad tím umějí přemýšlet komplexně, jako architektonicky, a vlastně jako navrhujou ten software jako takovej, protože tvorba softwaru, tak není zdaleka jenom o tom, že máte nějaký program, to je jenom fakt malý dílek skládačky, ale vlastně tvorba softwaru je skládání různých dílů skládačky dohromady. Přijde to někde hostovat, nějaká škalovatelnost, databáze, nějaký queues a tak dále, abyste byli schopni zpracovávat spousty dat a tak dále.

Zkrátka těch dílků, které v tom celém softwaru, který vznikne, jsou takých je mnohem větším množství než jenom ten samotný program. Nicméně, Tím se trošku obšírně dostáváme vlastně k tý myšlence toho jednorázovýho softwaru, tzv. disposable software. Software k zahození, řekněme.

Díky tomu, že najednou vlastně ty jednotlivý řádky toho kódu, ten kód samotnej není vlastně ta drahá komodita, tak se vyplatí tvořit, automatizace nebo jednoduchý programy i na věci, který vlastně dřív nedávaly smysl kvůli tomu času, který jste vlastně ušetřili versus kolik to stálo naprogramovat, tak se nevyplatili tvořit. Takový krásný příklad, který já mám, není to teda úplně jako ten jednorázový software, ale je to ten příklad toho, že je to takový software, který by se dřív nevyplaťalo otvořit. Tak já jsem si pořídil sluchátka na plavání, které vlastně jako místo do ucha tak hrajou tady vlastně na tu kost a vibracema přenáší ten zvuk, abyste vlastně mohli poslouchat třeba podcasty, já to používám i když plavu. No a ten primární problém je, že Bluetooth nefunguje jako velice dobře pod vodou.

To znamená, že ty sluchátka v sobě mají vlastně nějakou paměť, kam já si můžu nahrát mp3 soubory, což je věc, kterou jsem dělal naposledy třeba, nevím, 5-10 let zpátky. Dneska už používám všechno online a tohle mě vlastně jako nutí se vrátit. No a Já vlastně jako poslouchám spoustu podcastů ze Spotify, z YouTube a tím pádem já potřebuji nějakým způsobem si tyhle věci stáhnout a přenést do toho zařízení. A na internetu existuje spousta stránek, který vám dovolejí si vlastně tyhle ty záznamy stáhnout.

nebo jsou i nějaký jako jednoduchý programy, který můžete mít u sebe třeba v terminálu a který vám jako dovolejí to YouTube video stáhnout. Ale pak to vždycky musíte vzít, musíte počkat než se dostahuje a přetáhnout si ho vlastně do toho svýho zařízení. Do toho, do těch mých sluchátek, který mám připojený normálně přes USB do počítače. No a díky tomu, že vlastně kód je dneska levnej, tak já jsem byl schopný pomocí kodu se vytvořit na program a takovou velice jednoduchou terminálovou aplikaci, kde já připojím sluchátka, spustím tu apku a ona sama si je jako najde, jako připojený u ložiště a zeptá se mě, odkud jsi snáhnul podcasty, jestli z YouTube, ze Spotify.

a já jí naházím vlastně jenom ty odkazy těch všech možných podcastů, co by mě vlastně jako zajímaly, potvrdím a ta aplikace už udělá všechno za mě, postahuje to, převede to do MP3 a nahraje to vlastně do toho mýho zařízení. A mám tam i nějaký jednoduchý procházení těch jako souborů, co už jsem tam měl, takže je můžu promazávat. Přemýšlím, že zkusím si nad tím udělat nějakou jako zajímavější chytristiku, že třeba bych vždycky poslal k loadkodu nějakou zprávu, jo, tak dneska na pláni jsem poslouchal tady ten podcast, a ono mi to rovnou někam uložilo a pak vlastně jako smazalo z toho zamiřízení. Ale to je až jako další krok, tak to je jako hodně, hodně specifický.

Ale ta myšlenka, co tím lehce říct, je, že kdybych si tady ten software měl tvořit před třemi lety, tak se na to asi vykašlu. Protože zkrátka i přesto, že rozumím programování, věděl bych, jak to postavit, tak bych na takovémhle softwaru strávil třeba nějaké dvě, tři hodinky. než bych to dal do nějakého funkčního stavu, možná trošku víc. A tím pádem by ten ušetřený čas, který já z toho mám, tak se mi úplně moc nevyplatil.

Když to tady jsem to zadal cloud kodu, a jasně, ten cloud kod to programoval prostě hodinu, ale já jsem to nemusel dejít, že jo? Takže jenom jsem si pár popinkal nějakých iterací, nějakých třeba malejch změn. No a... Ten Cloud Code mi vlastně ten program vytvořil a díky tomu mám takovouhle jednoduchou automatizaci.

Jako delším příkladem než třeba tady tím, tak může být, že máte třeba nějaký velký množství fotek a potřebujete je všechny nejednou komprimovat. A zase existují různé weby, kam je můžete nahrát, oni vám je zkomprimují, nebo různý třeba nástroje, které jsou placené a musíte je mít už sebe v počítači. A nebo existují různé knihovny, které jsou open source a můžete je použít a oni vám zkompromovují ty fotky, ale tam už vlastně musíte zapojit do nějakého svýho rock flow, protože musíte umět programovat a musíte vědět, jak je vlastně zapojit. No a tady zase přichází ten jednorázový software.

Vy můžete říct kloud kodu, hele, prosím tě, udělej mi program, který projde tady ty všechny fotky a třeba ty fotky vlastně jako komprimuje. Nebo třeba k ním napáruje GPS souřadnice, nebo něco takového, že máte jeden soubor GPSky, druhej soubor fotky a pomocí času jste schopni aproximovat, kde jaká fotka byla vytvořena. Vy si můžete vytvořit program, který vlastně jako vezme ty vaše GPS souřadnice, třeba z hodiny Garmin a napáruje je zpětně k těm fotkám, pokud jste z nějakého důvodu ty fotky neměli jako souřadnice. Zkrátka jako snažím se popsat ten příklad, kdy vy máte jako jednorázový problém, který vás netrápí dnes a denně, netrápí vás prostě každý den, že ho musíte dělat a žera vám půl hodiny, ale je to prostě jednorázový problém, který vám najednou by zabral, řekněme prostě dvě hodiny udělat manuálně, hodinu a půl napsat nějaký program automatizační nebo tři hodiny napsat automatizační program a v tu chvíli by se vyplatilo to dělat manuálně.

Nebo v dnešní době máte klodkod a můžete si nechat vytvořit během pár minut nějaký skript nebo nějaký jednoduchý nástroj. který vám vlastně Tadic to automatizuje. A potom ho klidně zahodíte. Už ho prostě nepotřebujete.

Takže ta myšlenka opravdu toho jednorázového softwaru je taková, že tím, že kód je levnej, tak najednou se vlastně vyplatí ho dělat víc. A já chci ještě k tomu možná dodat jednu věc. To, že se podle mě dneska vyplatí dělat ten jednorázový software a bude ho podle mě vznikat víc a víc a paradoxně většina softwarů podle mě nakonec bude tím jednorázovým stylem, protože myslím si, že míříme i směrem k nějakému hyperpersonalizovanému uživatelskému rozhraní. Na to si uděláme určitě nějakou samostatnou epizodu, kdy se zamyslíme nad přesně tady tou myšlenkou toho hyperpersonalizovanýho uživatelskýho prostředí, to znamená generování koudu na míru, generování uživatelských rozhraní na míru.

To znamená, že když přijdete někam na web, tak najednou ten web vypadá podle toho, co vy chcete, a ne jak to vymyslel ten tvůrce. Nicméně to je jako samostatní téma, ale kam tím mířím je, že si myslím, že i vlastně jako tady z ty hyperpersonalizovaný věci tak vlastně budou ten jednorázový software a že vlastně tady ten přístup bude víc a víc dominovat. Protože často, když si to ještě vezmete jako z té druhé stránky, tak vy máte jako spoustu aplikací, které ten problém už vlastně jako dneska třeba řešejí. ale vždycky to řešejí tím stylem, jakým to vymyslel ten autor toho programu, ten, kdo to naprogramoval a vytvořil, a to znamená, že vlastně ta aplikace může mít nějaké limity.

Určitě se vám nespočetně takrát stalo, že jste přišli, chtěli jste něco udělat a řekli jste si, Tyjo, to je super na 80%, ale já bych ještě potřebal, aby to kromě tohodle udělalo ABC, jo? Nějakou prostě personalizaci. A v tu chvíli byste jako nemohli, protože ten software byl prostě hotovej. Když to díky tomuhle vlastně jako jednorázovým vímu a hyperpersonalizovanýmu softwaru a vy jste schopní to odladit přesně pro to vaše workflow, který vy máte.

Takže podle mě tam bude cítit i ta změna toho paradigmatu, že často dneska vohejbáme ty naše pracovní postupy a workflows podle toho, jaký software vlastně používáme a do budoucna by se to mohlo začít měnit. A mohlo by se to přetáčet v to, že my si tvoříme ten software na míru přesně těm našim pracovním postupům, který my máme. Samozřejmě do toho, abyste nahradili nějaké komplexní softwary, tak máme ještě daleko. Úplně si nemyslím, že dneska jsme schopní si vygenerovat veškerý personalizovaný software.

Nicméně ten trend je jasný a já se přiznám, že si fakt netroufnu tvrdit, jestli za nějakých pět, deset let, tak tady to bude vlastně problém. jako dneska ten komplexní software nevygenerujete, ale když vidím, jaký pokrok za poslední rok udělali kodovací asistenti, tak si myslím, že ten personalizovaný a i ten jednorázový software se bude paradoxně stávat komplexnější a komplexnější. A když se dneska bavíme o nějakých jednorázových utilitkách, to znamená jednorázových programech na drobný věci, Takže do budoucna klidně jako si vytvoříte nějaký program, který se bude chovat přesně tak, jak vy chcete. A on bude komplexnější.

Ale vy ho použijete třeba pro jednu událost, řekněme nějakou konferenci a pak ho zahodíte. A proč ne? Protože ten kód pořád bude ta levná komodita. Když ještě nad tím jako se zamyslím z toho pohledu té poptávky, tak vlastně jako tohle by mohlo znamenat nebo jako naznačovat to, že ty různý produkty a softwary, které lidi jako prodávají, tak vlastně najednou nebude po nich poptávka.

To znamená, že jako všichni si budou tvořit software na míru a v tu chvíli ta poptávka nebude. Já si myslím, že to tak jednoduchý nebude, primárně z toho pohledu, že jedna věc je, že máte jako hyperpersonalizovaný ten software a fakt se ho uděláte na míru, ale to ještě jako neznamená, že každý člověk se s tím opravdu chce trápit. A často lidi naopak potřebují to směřování a ty koleje, který se jim nastaví, aby efektivně fungovali, a bez těch kolejí by ty lidi fungovali méně efektivně. Takže pořád si myslím, že je a bude místo pro to, aby vznikaly hotové softwarové produkty, které mají předdefinovaný workflows a vy uspůsobujete ten svůj pracovní styl právě těm workflows.

Ale zároveň budou hodně doplňovaný tím hyperpersonalizónem, vlastně jako softwarem. A zároveň si myslím, že i tady ten předefinovaný software, ty hotové produkty, tak do jisté míry bude moct využívat tady ty benefity toho jednorázového softwaru, že oni vám poskataví vlastně jako takový ten scaffolding, tu vlastně kostru základní. A vy pak nad ní si třeba budete tvořit nějaký personalizovaný uživatelský rozraní, jak s těma datama pracujeme, nějaký drobný automatizace nebo takový ty drobnosti, který vás dneska třeba často v těch softverech štvali, že tam ten softver je neuměl a vy si je tím budete schopný dodělat. Takže to je asi všechno k té myšlence toho jednorázového softwaru.

Myslím si opravdu, že ten jednorázový software bude vlastně hodně v budoucnu vidět a hodně se používat. Ještě možná mně napadá taková drobnost, že může padat myšlenka, že třeba nebudeme potřebovat tolik programátorů. A tady si myslím, že krásně se projevuje Jovensův paradox, který ukazuje, že jakmile nějaká komodita zlevní, což v našem případě je vlastně ten software, ty řádky kódu, tak ale vlastně ta poptávka po ní může vzrůst a tím pádem vlastně ještě bude potřeba víc třeba i těch programátorů z toho pohledu, že vlastně jako najednou se vyplatí dělat software i pro věci, pro který se to dřív nevyplatilo. A tím, že vlastně tyhle ty jednoduchý věci se, jak to řekněme, vyřešejí tou umělou inteligencí tím jako, řekněme, wipecodingem nebo prostě generování toho kódu, tak najednou vlastně jako zbyde i víc budžetu pro ty firmy, aby je investovala do těch komplexnějších věcí, na který ty programátory třeba pak už potřebujou.

A to znamená, že Vy sice paradoxně spoustu věcí vezmete velkej koláč práce těm programátorům, který museli dělat těch jednoduchých věcí, ale tím, že jste schopní snížit náklady na ty jednoduché věci, tak nejenom, že budete dělat to malé množství těch jednoduchých věcí, ale mnohem se vám rozšíří paleta, co pomocí těch jednoduchých věcí budete chtít automatizovat. No ale pak dojdete do bodu, že k těm jednoduchým věcem budete potřebovat něco už trošku komplikovanějšího, na co toho softwarovýho vývojáře potřebujete. No ale tím, že jste rozšířili znatelně tu paletu těch drobných věcí, co budete dělat, tak jste i ten kousek, který jste ukousli původně těm vývojářům, těch jednoduchých věcí, tak se nahradili těma komplexníma problémama, kterých vznikne víc. Protože těch malých problémů je taky víc.

Doufám, že jsem to popsal nějak rozumně. Ale zkrátka chci tím říct, že tím, že se najednou vyplatí dělat software i pro věci, na který se to vlastně dřív nevyplatilo, tak si myslím, že i v nějaké dohledné budoucnosti, tak pro ty programátory. A teď chci říct, že programátory spíš jako vývojáře, který ten software staví komplexně. A nenutně kodéry třeba, které kódují webové stránky.

Tam si myslím, že ta práce opravdu bude mizet. tak pro ně, že ta práce pořád ještě bude znatelná a bude spíš v té roli toho průvodce a toho směřovatele, toho architekta toho softwaru a řešení těch komplexních věcí. Nicméně, opravdu, jak už jsem několikrát zmiňoval, já si netroufám tvrdit, jak tohle to bude vypadat a fungovat za 5-10 let, protože ten pokrok je raketově rychlej. Pokud byste si z tohohle podcastu měli odníst jednu věc, tak je asi ta, že musíme změnit trošku to naše vlastně myšlení, ten náš mindset nad tím, jak je software drahej.

A vlastně i na drobný věci, které nás v tom životě štvou a působí nám nějakou řekněme jako nepříjemnost, ať už jako v osobním, nebo v tom jako firemním prostředí, tak se vyplatí zamyslet, jestli je nejste schopný vyřešit pomocí právě jako vibecodingu, nebo obecně něčeho pomocí AI, jako byl ten můj příklad třeba s těma sluchátkama. A nebo jako druhý příklad, když ještě takhle v závěru uvedu, ten je komplexnější. To není ten jednorázový software, ale krásně zapadá do tady té message, kterou chci předat nakonec. Tak je to, že já vlastně řeším publikaci svojich videí, vymyšlení titulků a obsahu a potřebuji nějakým způsobem přemýšlet nad těma titulkama z AI a i vlastně tím popiskem.

No a to moje workflow je, že vlastně můj editor nebo editorka tak mi vlastně jako ty videa dává na Google disk a já z toho Google disku pak si je stahuju a vlastně uploaduju na YouTube. A vytvořil jsem si vlastně jako jednoduchého aplikaci, kde já jsem schopnej si přiřadit video na Google disku k nějaký entity, řekněme. Vytvořil jsem si k tomu MCP server. No a já jsem schopnej si získat přepis toho videa, pomocí MCP serveru si to napojit do cloud kodu, protože můj cíl je, abych neplatil za jednotlivý API tokeny, ale jenom vlastně jako za to, za to svoje předplatný.

A pomocí MCP servera se na to napojím. Jsem schopnej s Cloud Codem vymyslet titulky, popisky, udělat nějaký další research, třeba nebo něco. Zkrátka pracovat s tím videem. A pak zase pomocí toho MCP serveru to nahrát zpátky.

A pak už publikovat s tým mý aplikace na YouTube. A to je vlastně ten hyperpersonalizovaný software. Takže jenom pro dokreslení té myšlenky, jak pro ty velice jednoduché drobnosti, jako ten příklad s těma mýma sluchátkama na hrání hudby, tak skvěle se to vyplatí, tak i pro tyhle komplexnější věci. Zkrátka my musíme změnit ten náš mindset v tom, že software už je levnej a vždycky já se snažím s tím pracovat tak, že se zamyslím, jestli tady ta věc jde jednoduše automatizovat a pokud vyloženě v hlavě nemám vykříčení, Tohle je ten důvod, proč to nepoje jednoduše.

Tak to prostě hodím do Cloud Code a jdu pokračovat ve svý činnosti, co dělám a nechám ho vytvořit nějakej prototyp a vidím, jestli to pomohlo, nepomohlo a potom případně ten prototyp doiteruju do nějakého zdárního konce, abych toho používal a nebo to prostě zahodím. Zkrátka, vy nemusíte už hloubat nad tím, jestli do toho investujete ten čas, vy prostě namluvíte ten prompt. Já to mluvím, že je super whisper, Takže já prostě reálně nějakou kloud kódových řeknu, co je ten můj problém a jak bych ho asi představil řešit a nechám ho vytvořit nějakej prototyp nějakýho kódu nebo zapolemizovat nad tím řešením v rámci planning modu a pak jak ho uvidím, jestli to vlastně pomohlo nebo ne. Vlastně mě to nic nestojí, já můžu dělat něco jiného klotkot na pozadí a vlastně jako pracuje, já si platím ten 100 dolarovej plán, takže i těch limitů mám jako doslatek, takže můžu takovýhle věci zkoušet.

Takže to je za mě asi jako to nejdůležitější změnit ten mindset toho, že se vyplatí experimentovat s těmihle drobnými věcmi. Dejte mi vědět do komentářů, ať už na YouTube, nebo třeba pokud posloucháte na Spotify, tak pak na Discordu. Zase máme oddělený kanál, tak budu rád, když tam rozvedeme nějakou diskuzi na tadyto téma. Budou mě zajímat vaše názory, jak třeba tohle vy vnímáte a jak tomu třeba přistupit, nebo co jste vlastně za jednorázový software si vytvořili.

Já se jmenuji Filip Oborník z projektu JAJ s rozumem. Moc rád jsem si s váma popovídal a dal kávu a budu se na vás těšit opět u dalšího dílu a dalšího tématu.