Vibe coding místo CMS: kdy WordPress nepotřebujete

Ahoj, vítám vás u dalšího dílu podcastu Coffee Break s Filipem. Doufám, že taky pijete nějakou dobrou kávu nebo cokoliv jinýho. Já se jmenuji Filip Oborník z projektu AI s rozumem a dneska bych se s váma chtěl podívat na takový možná trošku kontroverzní téma. Mým cílem je dneska vlastně zapolemizovat a zamyslet se nad tím, jestli wipecoding vlastně dokáže nahradit různý CMS systémy, nebo třeba WordPress, nebo různý stavění webů pomocí různých šablón, jako jsou nástroje Vix a Webnode a podobně.

Zkrátka, jestli dneska lidi jsou malí podnikatelé, majitelé nějakých provozoven, tak jestli si nevystačí s tím klasickým wipecodingem. Ta myšlenka, kterou chci přinést, vznikla při tom, kdy jsem tvořil svůj osobní web. Ten osobní web, tak pochopitelně jsem zvolil wipecoding a stavil jsem ho pomocí nástroje Cloud Code, ale dost podobně by to šlo stavět nástroje jako je Macalli nebo Loveable. a dalších prostě podobných.

A zkrátka zvolil jsem tady ten přístup, protože jsem chtěl mít tu kontrolu nad tím, jak vlastně ten web bude vypadat a nechtěl jsem, aby vypadal nějak v šablonově. Některý z vás už teďka můžou pravděpodobně namítat, že vlastně jako Vypadají všechny podobně, je to takový ten klasický, moderní, čistý design, zaoblený rolihy atd. Ale já si troufnu tvrdit, že s nějakou nutnou dávkou promptování a inspirace třeba z jiných webovek, kdy vy vlastně tomu agentovi dáte ty odkazy, aby on se mohl inspirovat, nebo ho navedete nějakým jiným stylem, tak vlastně jako jste schopní dosáhnout velice kvalitních výsledků. Neříkám, že 100% jako by to udělal profesionální designer, ale zároveň si myslím, že to přesvědčení toho, že ta webovka je taková jako obyčejná, tak už dávno vlastně jako neplatí.

Jste tam schopní přiját animace a další věci. Zároveň kromě svýho osobního webu, jak jsem tvořil teďka ještě Web pro jeden vlastně chystaný podcast, kde budeme dva, takže můžete se těšit taky na tady tu novou show, ale to zatím nebudu předbíhat. A ten design tam je jako hodně personalizovaný, je to v takovém hodně specifickém stylu a myslím, že vůbec jako to nevypadá jako nějaký AI-generated web. Tam, kam mířím je, že myslím si, že wipecoding pro drobný a takovýhle jako jednoduchý weby, tak už je dneska minimálně pro mě jako skoro jasná volba.

No a teď se dostáváte jako do toho vodu, OK, chci jako jednoduchou webovku a teď najednou na ní potřebuju jako vlastně měnit nějaký data. Potřebuji jsem, já nevím, doktor, potřebuji měnit otevírací dobu, nebo jsem tady kavárna, potřebuji měnit měničko. Tak vlastně jako historicky jste měli několik možností. Buď to máte úplně nejednodušejce, máte ten statický web a musíte napsat tomu svýmu programátorvi, aby vám to vyměnil.

To je jako poměrně drahá sranda. Druhá věc je, že můžete mít nějakou jednoduchou administraci, buď to, která se vám vytvořila na míru, anebo se použil nějaký existující software, jako je třeba WordPress, Strapy a podobně. A tyhle administrace vám umožňují měnit tam ty data poměrně jednoduše a máte nějakou strukturu, jak to má vypadat. A to vlastně byla taky jedna z možností, samozřejmě za sta integrace do toho vašeho webu, tak něco stála.

Prostě zkrátka nebylo to tak lémné, jako mít jenom tohoto malé nějakou stránku, ale už se tam potřebovaly napojit ty systémy a mít tam tu logiku, někde to hostovat. No a vlastně v kontextu toho webcodingu, tak vlastně když já jsem řešil ten svůj web, tak chystám tam, mám tam jak sekce s nějakýma vlastně jako use casema ukáz, s nějakýma projektama, neznamená jako case studies, kdy vlastně jako ukazu, jakým způsobem můžete pomocí webcodingu něco vytvořit. cz, kde byste se chtěli podívat. tak vlastně mám tam tady ty case studies a každá vlastně ukazuje nějaký projekt nebo na to, na čem jsem pracoval.

Mám tam zatím tři, ale plánuju to rozšiřovat. A vlastně jsem přemýšlel, jaký z tady těch CMS systémů na ten content management vlastně zavíst. A nakonec jsem ve svém nějakém mentálním procesu došel k tomu závěru, že když já jsem ten autor, co tam ty články bude dávat, já jsem vlastně ten, kdo to bude publikovat, tak mně se vlastně vůbec nevyplatí. dám nějaký takovýhle systém zavádět a nedej bože ho udržovat, ale vlastně to můžu všechno vždycky na wipe kódit.

Takže já si tam jako na ten web dám ty věci, nechal jsem si vytvořit prostě nějaký ty subpage pod stránky, řekněme, pro ty jednotlivý projekty a vlastně jenom pomocí nějakého JSONu, tak mi vlastně ten AI agent to dovolil vlastně jako vložit na tu hlavní stránku. Vlastně umět dělat ten pro-link. můžete tam dělat další věci, můžete tam dělat filtrace pomocí tagů atd. A to bude fungovat stejně, i přes to, že nepoužívám žádný takovýto systém.

Má to pár výhod a samozřejmě nějaké nevýhody. Zásadní výhody za mě jsou takové, že setup je žádný, protože to máte součástí vašeho webu. Zároveň nemusíte se omezovat na nějaké komponenty, které máte dostupné. Protože vlastně v rámci nějakýho WordPressu nebo...

v nějakých dalších systémů, tak vy buďto můžete používat tzv. WatchUSee, WatchUGet editory, což je vlastně jako takový HTML editor a umožňuje vám dávat nadpisy, boldový písma atd. Nebo třeba nějaké markdowny a případně ten váš web třeba pak tady ty komponenty může obalovat a nějakým specifickým stylem je vlastně jako zobrazovat. Ale jste vlastně limitovaný v tom použití jenom na to, co máte předefinovaný v té administraci.

No a díky tomu přístupu, který mám já, Já vlastně pro každou tu stránku nejsem nikterak limitovaný tím, jak to má vypadat. Já vlastně jako jenom umělní inteligence řeknu, hele, chci přidat novou referenci tady na projekt, chci, aby obsahovala tohle, tohle, samozřejmě jako mám v nějakých růlech dáno, aby se to inspirovalo tím vzhledem, co už mám pro ostatní projekty, aby zkrátka každá ta podstránka nebyla prostě co P stojná Vs atd. Aby to prostě vypadalo nějakým způsobem podobně. Ale zároveň mě to neomezuje v tom, že když tam chci přidat třeba kontaktní formulář nebo něco jiného, nějakou jinou prezentaci těch dat, tak vlastně můžu.

Protože je to vždycky nová čistá hotovná stránka, která používá nějaké třeba komponenty, který se jako vytvořila a pořád je to postavený from scratch. mi to dává obrovskou flexibilitu a zároveň je to i pro mě jednodušší napsat, protože já už vlastně s tím AI, tak nejenom, že tvořím ten kód pro tu stránku, ale vlastně já si můžu tvořit i ten obsah. Já Cloud Coda používám na spoustu jiných věcí, než je vlastně jenom programování. Já Cloud Coda používám na psaní YouTube skriptů, používám ho na vymyšlení témat na tady ten podcast nebo na oťukávání těch myšlenek, procesink nějakých dat.

Zkrátka, není to jenom můj partiák na programování, ale je to můj partiák tak nějak na cokoliv, co potřebuji udělat s AI a vlastně nějak to zahrňuje můj počítač. A to znamená, že já vlastně už i ten obsah můžu vymýšlet pomocí toho kódu, když tvořím tu stránku a nemusím to mít jako oddělený proces a můžu to dělat prostě jako hnedka. To je za mě vlastně jako delší obrovská výhoda. Je výhoda, tak je pochopitelně taková, že vy máte jako, když byste měli velký množství tady těch dat, tak tím, že to máte uložený nějakým JSONu a ne třeba v databázi, tak už potom musíte vlastně jako řešit nějaký jako výkonnostní issues, že prostě když tam budete mít tisíce článků, tak tohle to řešení, co popisuju, jak nebude škálovatelný úplně.

To je za mě jako ta největší nevýhoda. Druhá nevýhoda je, že když tam vám budou přidávat věci lidi, který nejsou nutně jako vibekodeři, nejste to vlastně jako vy, tak pro ně je pořád jednodušší nějaký to uživatelský rozhraní, než ten vibekoding. Nicméně, těma těm dvou nevýhodám, tak za mě to má docela dobrý a průchozí řešení. Ta první věc, že vlastně ta performance, ten výkon, že vlastně nebude dostačovat na stovky třeba, nebo tisíce článků, tak různý platformy, jako jsou prostě Makali a nebo Loveable, příkladně pokud se pokročili webkodeři, jak si můžete napojit vlastní databázy, tak vy si tam můžete přidat jednoduchý prolinkování těch vašich vygenerovaných stránek a nebude to nic jinýho, než třeba řekněme titulek, URL adresa toho obrázku a odkaz jako na ten váš, na tu vaši subpage, jo, jak máte v URL lomeno něco, tak to bude LomenoProjekt, Lomeno...

tak kdy, což je moje prostě Wipecoded appka. A tohle tam budete mít uložený, můžete tam přijat třeba nějaký tagy, podle kterých se dá vyfiltrovat, kdy to bylo vytvořené a tak dál. A můžete s tím jako pracovat, ale pořád máte tu vaši jako webovou stránku, ten detail od toho oddělenej a máte tu flexibilitu. Ta druhá věc, že když vám tam šahají lidi, který nejsou pé Wipecodeři, tak Dá se je to jako naučit, můžete jim ukázat, jak vlastně pomocí toho wipecodingu ten obsah můžou měnit, ale tady jako já souhlasím, že ta limitace je jako obrovská a že těm lidem vlastně jako, že tady je jednodušší podle mě nebo lepší nasadit systémy jako je třeba právě ten WordPress nebo Strapy, kde těm lidem vlastně jako uzamknete to, co můžou dělat, protože často Ten problém je i v tom, že nejenom, že with great responsibility comes great a ne, jakože s velkou flexibilitou nebo velkou mocí přichází ta velká odpovědnost.

To jsem chtěl říct, že vlastně zkrátka Ve chvíli, kdyby můžete na tom webu změnit vlastně jako cokoliv, a může to vypadat jakkoliv, tak i pro lidi, kteří třeba nemají ten cit, tak tam můžou udělat jako velký prasečinky a bude to vypadat prostě blbě. Takže zase tam ty lidi chcete okleštit. Takže za mě to schrnutí tady toho přístupu, tak není o tom, že konec WordPressu, konec prostě strapy, že prostě to jako není potřeba. To určitě jako neříkám a určitě tady ty systémy potřeba jako pořád budou právě kvůli tomu, abyste těm lidem omezili naopak to, co můžou dělat.

js a prostě si tam ty podstránky našupáte jako sami. To je to, co se snažím říct, že pokud jste ten one-man business, ten člověk, který to celý vytváří a potřebuje tam jednou za měsíc dát nějaký blogový článek nebo přidat referenci na projekt, tak je podle mě úplně zbytečný overengineering a overkill v dnešní době tam pasovat tady ty CMS systémy, to jsou content management systémy z prahvatého obsahu, a vlastně pro ten začátek vám bohatě stačí si to na vibe kódit a říct třeba tomu AI, Ano, chci tady mít tyhle blogové články a boji se k tomu chovat fakt jenom tak, že si uložíš do JSONu a pak třeba později do nějaký databáze, jenom titule, kdy to bylo vytvořeno a odkaz na tu adresu, kde se vlastně v té stromové struktuře těch složek nachází ten zdrovek od té stránky. A vytvoř mi tu každou hodnou stránku pro ten každý projekt vlastně jako zvlášť. Inspiruj se těmi ostatními, ale vytvoř to zvlášť.

A to je to, co se snažím vlastně říct, Já jsem si doiteroval k tomu, že pro svoje jako takovýhle malý věci, kde já fakt tam není viděna, že to bude přidávat někdo jinej teďka a zároveň tam není viděna toho, že tam budu přidávat prostě jako deset věcí denně, tak podle mě dává smysl k tomu takhle přistoupit. A ještě já jsem možná trošku přeskočil úplně tu první fázi, když jsme se bavili o tom, že tam máte právě ty otevírací doby atd. Tak pokud jste, já nevím, řekněme, majitel kavárny a trošku si hrajete s tím webcodingem, že jste si ten web vytvořili sami, tak opět změnit něco, to je výdací době, jaké je pro vás jednoduché, řeknete to tomu AI-čku, prostě ano, vyměň mi to prostě tady, ono vám to vymění a je to mnohem flexibilnější, než když dřív jste měli napojený Strapy nebo WordPress a vy jste to tam museli hledat v těch textových fieldech a tam to měnit. Takže za mě, pokud jste fakt ten jednotlivec, takhle ta one-man show, tak tohle to dává obrovský smysl, protože když to vezmu obecně, tak je strašně zajímavý pozorovat, jak ten vapecoding dělá za prvý kotlevnej, to je jako jedna věc, ale za druhý tak vlastně nevadí tolik duplikování toho kódu, nebo nevadí vám to, že to nebude, že vlastně ty věci budou napsaný znova.

Teď, jasně, je mi jasný, že jako ta programátorská komunita teďka se na mě bude dívat jako skrz prsty a nechte mě to vysvětlit. Ta moje myšlenka není, že duplikace kódu je teďka díky AI správně. To si jako netroufám tvrdit, ač jako myslím si, že to paradigma se trošku mění, ale to je zase nějakou jako větší debatu, ale to tím říct nechci. Co chci říct je, že jako ne všechen software, musí být jako vlastně napsaný nějak udržitelně, hezky, aby se v něm dalo orientovat, protože zkrátka pokud máte jednoduchý web pro kavárnu s otevírací dobu a má tam prostě svůj jídelníček, tak jako já nevidím důvod v době AI ten web napsanej jako modulárně a hezky pro ty programátory, aby se v tom dobře orientovali, protože stejně do toho kódu bude šahat jenom ta AI, protože tam jako nedává smysl něco jiného použít.

Proč byste dneska psali web jako ručně pro takovýhle jednoduchý use case? Takže jako za mě tady to prostě jako nevadí a ano, může přijít argument, co když v budoucnu ta kavárna bude chtít rezervační systém pro stoly nebo tak, tak ano, beru, beru ten argument, ale beru ho s rezervou, protože za prvý jak reální to je, ale za druhý, ten web, který byste vytvořili pomocí wipecodingu, tak byl jako extrémně levnej, extrémně rychlej. Takže vlastně, pokud byste v budoucnu přišli na to, že ta kavárna potřebuje jako extrémně komplexní web, systém na rezervaci stolů, e-shop, všechno, tak buď to tam můžete to mít jako pod aplikace a směřovat tam ty lidi vlastně z toho starýho webu, no nebo ho prostě zahodíte. Protože my jsme si v minulém díle povídali o disposable software, o jednorázovém softwaru.

A tohle s tím do jisté míry souvisí, protože ten software je levnej, takže vy ho můžete vzít a zahodit, protože ty ztracený náklady jsou kolik? Jako 20 dolarů za předplatné a tři hodiny času? To je v pohodě zahodit. Horší to je, když vám to tvoří programátor za 50 tisíc a stráví na tom tady půl měsíce práce.

Tak v tu chvíli ano. V tu chvíli to pro vás není tak jednoduchý zahodit a chcete to dělat jako modulární. Takže to přináší i tu další zajímavou myšlenku, že si podle mě tyhle jednoduchý systémy dneska nevyplatí ani dělat s ohledem na tu budoucnost, protože vyskrátka není tam takovej ušlej zisk, když to původní řešení zahodíte, protože vás vlastně nestálo tolik peněz. Takže Zase myslím si, že zkrátka už se vlastně druhým dílem točíme, ty myšlenky toho, že software je vlastně v tuhle chvíli levná komodita, nebo respektive ne software, ale ten samotný kód je levná komodita.

Už to prostě není ten řáde kodu, ta cena řádků kodu spadla jako úplně tisícinásobně prostě dolů. A co je cený, tak je vlastně pak to tvoření těch komplexních systémů. Já zase jako nechci, aby si někdo z těchto méch myšlenkových pochodů odnášel to, Vlastně jako software je teďka levnej a všechno se dá vyřešit jednorázově a už nepotřebuje programátory a tak dál, protože to jako pravda není. Znamená, že my se teďka bavíme opravdu velice jednoduchým softwaru někde jako, když máte tu škálu od toho, kdy máte jednoduchý webík až po velký enterprise aplikace, jak my se fakt bavíme o těch jednoduchých webů, drobný interní nástroje, nějaký vizualizace data a tak dál a tady už jako končíme tím webcodingem pomalu.

Co začíná potom, tak je, já tomu říkám, AI asistovaný programování, a to je jako disciplína sama o sobě, ale už na to musíte mít technický znalosti a může vám ta AI neuvěřitelně pomoct, ale není to tak, že prostě najednou vydáte dva promty a máte jako hotovej tady enterprise produkt jako aka YouTube, jo, třeba. Takže to je za mě vlastně jako nějaká ta hranice. Sečteno potrženo. Co se snažím říct, dneska je extrémně jednoduchý a levný vytvořit si různý landing page, webový stránk atd.

Takže pro verifikaci nějakých nápadů úplně super. Ve chvíli, kdy tam potřebujete přidávat nějaký dynamický obsah, a dynamický teďka myslím, že se jako sám má načítat, ale že vy ho potřebujete ručně aktualizovat, tak se podle mě vyplatí trošku se na to podívat out of the box, mimo to naše klasické zajeté myšlení, a říct si, jak často já ty blogové články budu přidávat, nebo jak často já tam budu přidávat vlastně ty typy, use cases, které dělám, nebo klienty, které mám jako reference, jak často to budu dělat. A pokud je to odpověď jednou za měsíc, jednou za týden, Vlastně se za mě, a ještě ta otázka teda by měla být, jestli to budu dělat já, ten, kdo ovládá ten wipecoding, nebo někdo jinej, ale ve chvíli, kdy jste to vy, opravdu se odpojíte, že to nebudete dělat často, tak za mě opravdu relevantní přístup si říct, já žádný takovýhle content management systémy používat nebudu a všechny změny, které budu dělat, tak se budu dělat pomocí wipecodingu a nechám si to tam zobrazit, protože Je to pro mě rychlý, je to pro mě levný a ve chvíli, kdybych potřeboval ten software jako mnohem víc rozšířit do budoucna, tak ho můžu přepsat, protože já jsem do toho nedal tolik času, nebyla to tak velká investice, takže ho vlastně můžu zahodit. To bylo k tomuhle tématu vlastně všechno.

Jsem strašně moc zvědavej na vaše komentáře a myšlenky k tomu, protože Je to něco, co když sám jsem vyskúšel, jak jsem si na první dobrou říkal, to je tak programátorský, jako prasátský bych řekl, když by mi někdo řekl, že to takhle udělal, že je to vlastně jako prasečina, že si to narvat někam do JSONu a mít to jako separátní stránky. A v době, kdy se to psal ručně, tak to prasečina je, protože pak si představte, že něco musíte změnit a musíte to změnit v 20 stránkách. Ale ty AI agenti to dneska prostě zvládnou. Vlastně, když jsem pak nad tím přemýšlel, tak já více z toho programování přesunám do té produktové role a víc si uvědomuji, čím víc od toho programování prošťuji, tak to, že my tím softwarem řešíme nějaké reální problémy, co máme.

Nebo respektive nějaký reálný biznesový problém. A tím, že ho vyřešíme, tak třeba nám za ně někdo dá zaplaceno, nebo to pro nás nějakým způsobem slouží. A to, co běží pod kapotou, tak ve výsledku je i není důležitý. Je to důležitý z toho, že to musí pohánět, ale není to důležitý z toho, že pokud já si jako jsem schopnej říct ano, mně se vyplatí to mít, jako když to řeknu, naprasený a mít to prostě jako v jednom a vyplatí se mi to, protože to můžu zahodit, tak to vlastně není špatně, protože toho zákazníka, který se takovou vůbec nezajíma, jak ten váš web vypadá potka potom, pokud funguje rychle, načítá se rychle a prostě zkrátka najde tam všechno, co potřebuje a vypadá to dobře.

Takže Zkrátka víc a víc je podle mě dobrý zvažovat. Tady ty biznesový dopady, jakým způsobem zkrátka ten software jako stavět. A i pro nás jako programátory je taky podle mě dobrý si prostě uvědomit, že ne vždycky a core v době AI, tak není to stěžení mít ten kod vlastně co nejčistěji a co nekvalitnější. Jenom zase disclaimer, nemyslím to pro velký enterprise aplikace, aby jsme tady neměli diskuze o tom, protože opravdu se bavím o těch menších věcech.

Kam se tohle bude posouvat, jestli budou vznikat různý různý další systémy k tomu, to asi určitě, třeba Figma má zajímavý přístup, že má Figma Make a k tomu má Figma Sites a ještě má Figma CMS, takže ten AI agent je naučený, jak pracovat s tím jejich CMS, takže to je takový hybrid, bych řekl. Ale zase tam máte ty omezení. Takže tam si myslím, že to spíš byl takový přerod. A fakt si spíš myslím, že se budeme posouvat víc a víc k tomu dynamicky generovanému obsahu.

A my se v dalších dílech podíváme i na věci, jako je hyperpersonalizovaný UI. To znamená, že je uživatelský rozhraní, který se vám na požádání generuje přesně podle toho, co vy chcete. Je to za mě opravdu fascinující ovlast. Takže na to se podíváme zase v dalších dílech.

Ještě jednou, dejte mi větě prosím do komentářů, ať už tady na YouTubeu, nebo pokud posloucháte na Spotify, tak se přidejte k nám na Discord, a já ji srozumím, kde je tam vláknu, kde můžeme diskutovat o těch tématech a chodí tam i tady ty videa a pod nima se bavíme o těch názorech. Budu strašně rád, když ta konverzace bude takhle oboustraná, dáte mi zkrátka vědět, co si o tom myslíte. Já se jmenuji Filip Oborník, tohle byl podcast Coffee Break s Filipem a já se na vás budu těšit u dalšího dílu tohle podcastu, anebo třeba na YouTube AI s Rozumem, kde si ukazujeme víc zajímavých použití různých nástrojů a vidíte to živě, jak to dělám a můžete se to naučit. Díky moc, že jste poslouchali nebo se i dokonce dívali.

Dopijte si svoji kávu, přeju vám krásnej den a budu se na vás těšit opět zase příště.